Žijeme v době, kdy je “in” mít se dobře


Oblíbená uvítací věta a odpověď na ni – “Jak se máš?”- “Mám se dobře…” se staly obyčejnou frází, která nás pravidelně nutí k popírání vlastních emocí. Žijeme v době, kdy je “in” mít se dobře – ono cokoliv jiného není společností přijatelné. Už jako malí jsme slýchali věty typu “nebreč, to bude dobrý”, které jasně říkají že brečet a prožívat pocity s tím spojené je špatně.

Je společensky nepřijatelné se vztekat, být nespokojená, mrzutá, protivná… každý, kdo se v těchto emocích nepřijímá je dál posílá ve formě rodinné karmy. Jsou 2 základní způsoby jak se s tím vypořádat.

První varianta je stejně chovat se k nespokojenému dítěti odmítavě. Druhou variantou je snažit se mu jeho nespokojenost kompenzovat. Jediná možnost jako reagovat aniž by duše trpěla je s láskou přijmout i nespokojenou bytost. To však mohu udělat pouze v případě, že dokážu s láskou přijmout sama sebe ve stejné situaci. Opět oblíbené nemohu dát to, co v sama nemám.

Pokud se k nám matka chovala odmítavě, současně stavěla hranice založené na základech strachu. Pokud se matka nespokojenost snažila kompenzovat, nenastavila schopnost hranice tvořit ze strachu, že by někdo mohl onu nespokojenost vidět.

Co s tím? V první řadě je třeba se začít vnímat, abychom si onu nespokojenost mohli uvědomit a na základě toho jednat. Je v pořádku mluvit o takovýchto pocitech, je v pořádku tyto pocity prožívat a je v pořádku se i při jejich prožívání mít rád.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂