Strach… tyran, nebo moudrý učitel?


Co je to vlastně strach? Pro většinu z nás to je pocit, který opravdu neradi zažíváme a proto je to ve výsledku jedna velká neznámá. A to je právě ono. Strach je stav, který vychází z nevědomosti.  Drtivá většina lidí má strach přijímat lásku, věřit si, něco dokázat, být úspěšní, být krásní, moudří…ale také se vztekat, od srdce si zanadávat, být smutní, zoufalí, bezmocní… a to všechno vyhází z rodinných vzorců, kdy rodič zavřel srdce a nepřijal dítě ve chvíli, kdy lásku potřebovalo.

Máme dalo by se říct 3 typy strachů

  1. Strach z neznáma zná úplně každý a vzniká ze strachu z nepřijetí – ze selhání. Např. mám strach jet na koni – co když z něj spadnu a ostatní se mi budou smát?
  2. Strach ze špatné zkušenosti – posledně když jsem mluvila se šéfem to opravdu nebylo příjemné… zase po mě něco chce.. no potěš…ve výsledku se bojím emocí, které ve mě diskuse vyvolala. Tyto emoce jsou vyvolané sebenepřijetím – nepřijal mě šéf, tak jsem špatný člověk.
  3. Strach z nepříjemných fyzických prožitků – to vychází ze strachu ze smrti a patří tedy mezi naprosto základní strachy spojenými s pudy. Vyřešit tento strach tedy vyžaduje opravdu vysokou úroveň kdy si člověk uvědomuje, že tělo je jen “oblek”.

Jak tedy pracovat se strachy? Nejefektivnější a také nejpřirozenější je prožít je a přijmout že mám strach. Tím odstraníte nevědomost a strach přestane mít smysl (zdroj), takže sám zmizí. Za nevědomostí je už jen nepodmíněná láska, takže v dané situaci se dostaneme mimo dualitu. To že strach opravdu zmizel víte, nepřemýšlíte o tom. Kdo přemýšlí a uvažuje, jen se před strachem zavřel. Vždy se strach řeší jen na úrovni, na které jste ho prožili. Pokud nastane hlubší prožitek, strach se vrátí, ale bude podstatně snadněji řešitelný.

Např. když jsem doma a budu si představovat že se šéfem zajdu na kafe a vyříkám si to s ním, jsem relativně v pohodě. Když ale dojde na lámání chleba, raději se šéfa ani neodvážím zeptat – jiná úroveň problému.

Perfektní je v meditaci za strachem dojít a zeptat se ho, co nás učí. Strach si rád popovídá a jistě Vám vylíčí proč se Vás drží. Pokud ho pochopíte, opět se dostáváte blíže mimo dualitu.

Strach (nevědomost) nám umožňuje prožívat dualitu – není špatný. Pokud by neexistoval, nedokázaly bychom prožívat žádné emoce kromě lásky, protože i “pozitivní” i “negativní” emoce jsou duální.Strach je úplně nejhlubší vrstvou všech emocí, které nedokážeme nechat volně plynout – na dně je vždycky strach z nepřijetí.

Strach je to, co nás žene se učit a prožívat – je to tedy náš velký motor, který je často zdrojem silné vůle.

Jen člověk který je schopen se strachy pracovat – čelit jim a přijímat je – je schopný být opravdu svobodný. Jestli je strach tyran nebo učitel je tedy na každém z nás. Ať je to tak či tak, je všudypřítomný – občas se skrývá za jiné emoce, ale ve výsledku ho prožíváme vždy, když neprožíváme lásku. A jak to máte vy?

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂