Proč se bojíme být šťastní?


Když se někoho zeptáte co by v životě chtěl, často Vám odpoví “Chci být šťastný”… u toho chtění to však bohužel u většiny lidí skončí. Proč?

Co nám štěstí bere? Strach ho prožívat – pak je lepší ho raději ani nevidět. Takto nás nastavili rodiče, kteří nám říkali věty typu “Teď si dítě tak si hraj, ale jen počkej až dospěješ… pak je život práce ne zábava”, “Teď nemáš žádnou zodpovědnost, tak se můžeš bavit…” Každopádně i pokud by rodiče takovéto věci neříkali ale sami to slýchali od svých rodičů, je v nich silně zapsán vzorec že být dospělý a zároveň šťastný nejde.

Lidé fungují tak, že děti prací, starostmi a zodpovědností straší. Není se pak čemu divit, že se bojíme převzít zodpovědnost za vlastní život, máme v životě spoustu starostí a zábavu nahradila práce. Tak jednoduše funguje zákon přitažlivosti/zrcadlení.

  1. Být nešťastný je výhodné. Např. vyšší daně pro bohatší lidi, dávky pro sociálně slabé, zdravotní pojištění musí platit i ti zdraví a čerpají ho jen nemocní… atd. Je tedy logicky výhodné být nešťastný, slabý a chudý, protože pak získávám pozornost a energii např ve formě peněz od státu. Stejně tak to platí v rodině. Pokud je někdo nemocný, tak nemusí třeba umývat nádobí. Pokud je někdo slabý, ochrání ho silnější atd. Tento systém (i rodinný) je nemocný, protože nám jasně říká že je výhodnější být nešťastný. Pokud má bytost srovnatelné množství pozornosti pokud je šťastná, silná a zdravá, je v pořádku onemocnět, protože tím nic nezískám. Pokud mám však málo pozornosti, je pro mě nejjednodušší způsob jak ji získat třeba onemocně. Řešením je dát pozornost sami sobě. Pak se z tohoto vzorce vymaníme.
  2. Strach, že nám to štěstí nevydrží dlouho. Jedná se tedy o strach ze ztráty a následné emocionální bolesti. Tento vzorec startují zkušenosti v kombinaci s rodinnými vzorci typu “No jen se moc neraduj…”, Štěstí je přelétavé…”
  3. Nedůvěra v život – pokud si myslíme že je život svině, ubližuje a je třeba být pořád ostražitý, je jasné že se nemůžete uvolnit abyste ono štěstí dokázali prožít, i když je třeba všude kolem. Pak pro Vás neexistuje.
  4. Strach ze změny – tak dlouho jsme žili nešťastní, že si už ani neumíme představit jaké to je být šťastný.
  5. Strach z odmítnutí – pokud je celá rodina nešťastná a já budu jiná, co na to řeknou rodiče? Co na to řekne okolí?
  6. Strach být sám sebou – opět strach z odmítnutí. Dokud neprožívám štěstí, neukazuji co jsem zač, mám se tedy pořád za co schovat.
  7. Sebenenávist za to, že být šťastní nedokážeme. Je třeba přijmout že jsem v pořádku, i když být šťastná neumím. Teprve pak se uvolní tlak a do štěstí se dokážeme uvolnit a prožít ho.

Strachy je třeba prožít a přijmout, pak sami odejdou. Technik je na to spoustu a každému sedí jiná. Zkuste to, opravdu to za to stojí.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂