Proč nás různí lidé vnímají různě a jak s tím pracovat


Lidé vnímají na různých rovinách. Některé úrovně jsou naprosto jasné, jiné úrovně jsou velice málo zřetelné. Abychom se signály pocházejícími od ostatních lidí dokázali efektivně pracovat, základem je naučit se vnímat sám sebe. Proč? Protože i když vnímám signály ostatních lidí, nemusím je umět rozklíčovat. Základem je situaci rozšifrovat, pojmenovat a teprve pak s ní můžeme efektivně pracovat.

Nejjednodušší je vnímat úroveň fyzickou. Sem patří vjemy nasbírané základními smysly – tedy zejména zrak, sluch a čich

Důležitější a zároveň méně viditelná je úroveň vyjadřování sebe sama. Sem patří slova které člověk volí, intonace hlasu, barva hlasu, mimosmyslová komunikace…

Řídící úroveň je však ještě hlouběji a sem patří to, jak se člověk cítí. Ta sranda je ale v tom, že společnost nás nastavila tak, že často nejsme schopni vnímat ani to, jak se cítíme zrovna teď. To že se nevnímáme my ale neznamená, že tyto signály nevnímají ostatní (opět různí lidé vnímají různé signály různě intenzivně).

Zde se tedy dostávám k principům toho, jak na lidi působíme a proč na každého působíme jinak. Každý totiž vnímá jiné složky naší osobnosti, každý vnímá jinou úroveň toho co jsem popisovala a také každý přikládá jinou důležitost tomu co vnímá.

  1. Vnímáme ty složky, na které se zaměřujeme u sebe. Pokud si např budu připadat tlustá a bude mě to opravdu trápit, první věc kterou budu na jiném člověku pozorovat a hodnotit bude právě tento aspekt. Už z principu mě tedy budou štvát štíhlé dámy, protože mi budou připomínat že já taková nejsem a budou ve mě probouzet sebenenávist.
    1. Člověk, který se nevnímá si ani neuvědomuje, že se k oné štíhlé dámě chová jinak. Pokud je na to upozorněn, sám si často ani není vědom, že dělal něco špatně. Duše takového člověka je hodně vymístěná mimo tělo a člověk hodně jede na “automat”. Takoví lidé si často hodně stěžují, zajímají se o ostatní namísto o sebe a o povrchní věci a jsou vesměs nešťastní, protože přestože dělají to nejlepší co mohou, život k nim není přívětivý a nechápou proč. Stále platí zákon zrcadlení tedy dostávám to, co vyzařuji (prožívám, biť na nevědomé úrovni) – nikoliv to, co dělám.
    2. Člověk který se vnímá více si uvědomí že se vedle takové dámy cítí špatně, protože ona má něco co já chci a nemám. Takovému člověku v hlavě začnou lítat myšlenky typu: “ta bestie má ale štěstí… určitě před spaním může sníst kilo zmrzliny a nepřibere ani deko”. Takové emoce jsou však nepřijatelné společností, takže je dusíme v sobě. Někdo je tyto emoce schopen vnímat i když na hlase a chování poznat nejsou, někdo ne. Podle toho co vnímáme si na člověka děláme názor.
    3. Člověk, který je naučen se vnímat si uvědomí že ona dáma ho vytáčí protože má něco co chci taky a nemám a je schopen ony emoce také prožít. Někdo dělá naschvály, někdo se ony emoce marně snaží skrývat, někdo se schová a rozbrečí…Tito lidé mají velice dobrou intuici – čich na lidi – ale pokud se sebou efektivně nepracují, hodně trpí.
  2. Vnímáme vzorce chování, které s námi kolidují. Každý máme jinou výchovu, tedy jinak nastavenou míru toho co je v pořádku a co ne. V některé rodině je normální pít alkohol, pro abstinenta je však člověk který si dá biť jen skleničku vína nepřijatelný a tím sympatie klesají. Pokud potkáme člověka který svým způsobem chování oživí nějaké trauma, je nám krajině nesympatický.
  3. Vnímáme různou měrou různé emoce od lidí – zákon zrcadlení. Každý u ostatních vnímá jen tu úroveň, kterou je schopen vnímat u sebe – je ji schopen prožít.  Např. člověk který prožívá pocity méněcennosti bude spoustě lidem připadat naprosto normální a většina lidí si ani neuvědomí, že by něco takového prožívat mohl. Proč? Protože oni sami si neuvědomují, že ve chvíli kdy na ně křičí šéf tyto pocity prožívají. Pokud by to udělali, tak by okamžitě museli udělat velké změny ve svém životě – např opustit práci, protože každý takovýto prožitek přináší obrovské množství emocionální bolesti. Proto se zavíráme a otupujeme vnímání. Proto si pak v hospodě v pohodě povídáme o tom jak má kdo šílené manželství a práci a nikoho to “netrápí”. Je to normální.
  4. Každý člověk nastavuje jinak silná zrcadla jiným lidem. Jak to? Čím silnější emoce prožívám (opět i nevědomě), tím více se podle nich řídím. Krásným příkladem jsou alkoholici. Skoro každý kdo je vidí je schopen na jejich konto utrousit spoustu poznámek a je velice těžké je v danou chvíli přijímat. Alkoholik nám velice silně ukazuje temnou stránku. Někdo nad tím mávne rukou, někdo začne nadávat jaké to je hovado že ruší večerní klid, někdo z opilce cítí smutek, zoufalství a sebenenávist a sám upadne do deprese…  Alkoholik je alkoholikem pořád – i když je zrovna střízlivý. V hloubi duše pořád prožívá stejné emoce, které ho dohnaly až tam kde je teď. Pro někoho je to super kamarád a fajn člověk který se občas trochu víc napije, pro jiného noční můra. Záleží na výše zmíněných aspektech.

Každý koho potkáme nám ukazuje nějaké zrcadlo (někdy “pozitivní” někdy “negativní”), každý vztah je vztahem učitele a žáka, ale je na nás, kterou příležitost chceme využít k učení se a kterou zatím odložit. Stejně tak je na nás si zvolit podmínky za kterých ony role chceme prožít a abychom to efektivně dokázali, musíme si umět udělat hranice.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂