Princip fungování vesmíru a života


Nejprve bych ráda srovnala terminologii – takže vesmír = bůh = tvoření -) je to všechno v něm obsažené včetně nás samotných. Všechno má stejný prazáklad, jen se jinak projevuje – vesmírná energie funguje podobně jako kmenové buňky, které jsou základními “hmotou”, která se může vyvinout v cokoliv. Pokud je tomu  tak – teorie strun – pak je všechno jedno a má stejný prazáklad, takže všechno z určitého úhlu pohledu vibruje na stejné úrovni – může spolu komunikovat a ovlivňovat se. Všechno tedy souvisí se vším – jen na různých úrovních podle toho, jak dlouho se ony pomyslné “kmenové buňky” vyvíjely stejně a kdy se jejich cesty rozdělily. Tím lze určit úroveň, na které se dané aspekty ovlivňují.

Prahmota – vesmír – nerozlišuje hmotné a nehmotné – i tento aspekt je pouze projevem energie a proto je myšlenka stejně hodnotná jako cokoliv hmotného – jen se v hmotném světě projevuje jinak.

Člověk i jiné myslící bytosti mají ve vesmíru výsadní postavení, protože jsou schopeny “tvořit” myšlenky – a ty je umí projevovat na fyzické úrovni. Dnes to lidí neumí zdaleka tak dobře jako to uměli třeba v Atlantidě kdy zhmotňovali předměty, ale dokážeme přetvářet – z hlíny udělám cihly a z nich postavíme dům. Celý tento proces však běží na ještě mnohem hlubší úrovni, protože člověk tvoří jen pouhými myšlenkami – i když v dnešní době pomalu. Celý svět je tedy jen obrazem myšlenek bytostí ve vesmíru, který kdysi dávno vytvořily vědomé bytosti a teď ho už jen uzpůsobujeme obrazu svému. Ten problém je ale v tom, že lidé si neumí své myšlenky kontrolovat a proto tvoří nejen to hezké, ale většina myšlenek dnešní společnosti se zakládá na řídící myšlence strachu – proto náš svět vypadá tak, jak vypadá. Podle prostředí ve kterém žijete si můžete snadno uvědomit, jakým způsobem přemýšlíte.

Vesmír si můžete představit jako gigantické slosovací osudí plné míčků/myšlenek a každý člověk má mozek, kterým je schopen jednotlivé míčky/myšlenky zachytávat. Bude ale zachytávat jen ty myšlenky, které k němu proniknou přes filtry, které si nastavil v rámci získaných vzorců. Negativně smýšlející bytosti tedy budou primárně napadat negativní myšlenky. Pokud je člověk úplně uvolněný a myšlenky jen nechá proudit  uvědomí si, že člověk přemýšlí v asociacích – celý vesmír funguje v asociacích. Vzhledem k tomu že každý mozek je individuální, každý bude mít jiné asociace a podle nich opět bude tvořit. Každý tedy tvoří jinak a tím jak vytváří nové asociace, zvětšuje pomyslné slosovací osudí. Proto je vesmír nekonečný a neohraničený, protože ho vytváří miliardy bytostí, které jsou schopné přijímat myšlenky a rozvíjet je pomocí asociací.

Naše duše si prostředí kam se narodí vybírá sama tak, aby co nejlépe dosáhla stavu kdy může prožít to, co chtěla. Proto se duše narodí do opačných podmínek než do těch, které chtěla prožít – například duše, která chce zakusit absolutní pocity svobody se narodí do opravdu nesvobodné rodiny a země… Náš svět je duální, proto skrze jeho dualitu můžeme ocenit  pozitivní stavy které se v jemno-hmotných světech nedají prožít stejným způsobem, protože tam neexistuje kontrast.

Vzhledem k tomu, že tvoří naše myšlenky, přitahujeme do svého života to, na co myslíme (Ještě přesněji co prožíváme, protože naše myšlenky pramení z emocí).  Pokud se tedy narodíme do nesvobodné rodiny, naše duše se nebude cítit spokojeně, začne plodit negativní myšlenky  a tím si utvářet svůj svět. Svět plný nesvobody a omezení, které nás budou provázet na každém kroku. Obklopíme se jinými nesvobodnými lidmi s omezeným uvažováním plodících jiné negativní myšlenky a tím se náš svět v hlavě zhmotňuje. Proto se nejprve “brodíme bordelem”, ale pokud budeme uvažovat stále stejně a nezměníme své myšlenky, brzo se v bordelu utopíme…

Čas je relativní – vnímáme jen teď. Naše duše je však plná emocionálních bloků (založených na strachu)  z minulosti a proto nás neovlivňuje minulost samotná ale to, co v nás zanechala – co jsme neprožili, nepochopili – neprožili. Pokud bychom tedy netvořili emocionální bloky, minulost by nás nijak neovlivňovala. Emocionální bloky ovlivňují naše podvědomí, takže to, že si je neuvědomujeme neznamená, že nás neovlivňují, ale právě naopak. Ty, které si uvědomujeme nás blokují méně, protože o nich víme a můžeme s nimi něco dělat.

Pokud se nám tedy v minulosti stalo něco negativního, vzpomeneme si na to a TEĎ se cítíme stejně mizerně (pozor, pokud máme zavřený solární plexus, nemusíme si uvědomovat, jak mizerně jsme se cítili, to ale neznamená, že se tak necítí naše duše a že podle toho netvoříme. Naopak jde o taková traumata, že radši nebudete cítit nic…). Pokud bychom tedy stále mysleli (a opravdu prožívali) jen na pozitivní a krásné věci, náš život by byl perfektní. To se ale vzhledem k zajetým vzorcům naučených v rodině dělá jen těžko – pořád přemýšlíme nad tím jak zaplatíme nájem, jídlo, v kolik hodin půjdeme spát… co si o nás myslí ostatní, přemýšlíme nad tím, jak jsme se špatně vyspali, že máme kruhy pod očima, že nejsme dost dobří, protože nestíháme plnit termíny, že nejsme tak hezké jako modelky atd..

Většina výše uvedených vzorců chování běží na úrovni podvědomí a proto si pak jen uvědomíme, že na tohle přece myslet nemáme, ale stejně to děláme. Řešení je relativně snadné – dostat se do podvědomí a vzorce z minulosti přepsat. Udělat to můžeme, protože když na ně budeme myslet, dostaneme je do přítomnosti a když je změníme, změníme minulost, která se nám už do přítomnosti nebude cpát v takové podobě, jakou jsme znali ale v podobě, jakou jsme z ní udělali.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *