Odsuzování a hodnocení – proč to děláme a jak nás to ovlivňuje ?


Odsuzování a hodnocení je naprosto běžnou součástí našeho života, protože jsou ukazatelem toho, jak hodně se přijímáme. Každé odsouzení znamená, že bychom nepřijímali sami sebe v dané situaci.

Pokud za námi třeba přijde žebrák a řekne si o peníze, většina z nás se necítí dobře. Pokud mu už dáme peníze, je to většinou z lítosti, nebo pocitu viny. Proč ale? Necítíme se dobře, protože nám nastavuje zrcadlo – přijímali bysme se, kdybychom na tom byli stejně jako on? Pocity ze kterých mu dáme peníze jsou pak většinou spojené s pocitem kolektivní viny (např systém, politika atd), nebo se cítíme jako ti chudáci, které si onen žebrák vybral. Bohužel mám takový dobrácký obličej, jsme dobře oblečení a podobně.

Jak to funguje?  V roli tvůrce bychom v takovém případě mohli být jen v případě, že bychom sami sebe přijímali ve stejné situaci. Pokud však toto téma zpracované nemáme, musíme se zákonitě cítit jako viník/oběť. Takovéto téma má zpracovaný člověk, který také trpěl nedostatkem financí a místo stížností začal tvořit. Někteří lidé toto téma zpracovávali v minulých životech a ti pak toto zrcadlo prostě nevidí – nepotřebují to.

V našem případě je žebrák viníkem toho, že se necítím dobře – většina lidí to shrne tak, že je otravný, smrdí a měl by si najít práci místo válení se na ulici a žebrání. Tím odsuzuji chování takového člověka a stejně tak bych odsoudila sebe, kdybych se chovala jako on. Odsouzení je tedy přímým odmítnutím nějakého chování – u někoho, tedy zároveň také u sebe.

Hodnocení je na tom podobně, jen je míra nepřijetí rozdělená od více úrovní. Typické hodnocení jsou známky ve škole. Čím horší známka, tím méně je žák přijatelný pro systém (systém určuje co je dobré a co špatné)  – pro učitele. Z toho důvodu mají obzvláště některé učitelky problém dávat špatné známky – podvědomě jim přijde nesmyslné žáka odmítat kvůli tomu, že neumí správně gramatiku.

Hodnocení tedy logicky zavírá srdce a tím posiluje EGO, protože umožňuje budování si sebehodnoty na základě názoru někoho jiného. Děti ve škole tedy mají 2 možnosti – být permanentně odmítány, protože nejsou přijatelné pro systém (jako bonus je pak odmítají také rodiče, kteří nechápou proč jejich dítě nosí špatné známky), nebo se zavřít a přizpůsobit se sytému. Hodnocení  tedy zabíjí radost z činnosti, kterou děláme.

Děti, kteří jsou hodnoceni pozitivně na sebe stále zvyšují nároky (s každou další jedničkou), protože se zvyšuje očekávání okolí na pozitivní hodnocení. Takový žák se pak bojí domů donést dvojku, protože co kdyby byl najednou nepřijat, protože nesplnil očekávání?

Takové dítě umí přijmout pouze rodič, který sám sebe přijímá s otevřeným srdcem ve stejné situaci. Pokud to rodič nedovede (a vzhledem k tomu, že jsme vychovávání ve stejném školském systému, umí to málo kdo), dítě se dostává do stále větších pocitů méněcennosti s každým “selháním”. 

Hodnotí EGO – tedy každý na to má své “tabulky”, ale vždy se jedná o stejný princip – je pro mě daná situace přijatelná? Tedy “přijala bych sama sebe ve stejné situaci?”

Právě hodnocení nám však umožňuje prožívat obrovskou škálu emocí – jak pozitivních, tak negativních, motivuje k vyšším výkonům, k vynálezům, k novým kontaktům, vztahům atd. Pokud je pro nás však primární spokojenost – žití s co nejčastěji otevřeným srdcem, uvědomme si proč hodnotíme a přijímejme se 🙂

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂