Nemůžeme dávat to, co nemáme…


Nemůžeme dávat to, co nemáme – věta, která má naprosto jasný význam, avšak zároveň si zdaleka ne každý uvědomuje její hloubku a realizaci v našich životech. Tato věta opět odpovídá zákonu přitažlivosti a dokonale s ním souzní.

Jak poznat to, co máme? Máme to, co aktuálně prožíváme. To co neprožíváme je i pro nás za “zamčenými dveřmi” a nejsme tedy schopni se k tomu dostat, natož to někomu dát.

Všichni prožíváme všechny emoce, ale uvědomujeme si jen zlomek prožitků které máme. Důsledkem jsou pak fyzické projevy neprožitých emocí jako jsou ztuhlá záda, občas nějaká ta nemoc a podobně. S emocemi které si uvědomujeme a zároveň je prožíváme – minimálně uvnitř – jsme tedy schopni pracovat za předpokladu, že se rozhodneme je prožít. (Odemknout ony pomyslné dveře a vejít). To platí jak s “negativními” tak s “pozitivními” emocemi a v drtivé většině případů je rozhodnutí zda je prožijeme či ne podvědomé.

Nemohu dávat to, co nemáme tedy znamená “nemohu dávat to, co teď neprožívám”. To, co jsme prožívali včera je pro nás opět uzavřeno v minulosti a aktuálně to tedy nemáme. V realitě to tedy znamená, že takovou emoci jsme schopni předávat pouze hlavou – slovně, neupřímnými činy či gesty atd.

Pokud jsme teď naštvaná, jsem schopná tento vztek sdílet. Jsem ho však schopná sdílet pouze teď. Za 10 minut je už jiné teď a naše nastavení nám již nemusí umožnit danou emoci předávat. Stejně to však platí také s radostí, láskou, uznáním atd. Děti fungují stále ve svém teď a emoce nezadržují. To se naučí až průběhem času po vzoru rodičů. Z toho také vyplývají častá nedorozumění mezi dítětem a rodičem. Pokud něco jiného prožívám a říkám, dítě je zmateno, protože jsou pro něj důležitější emoce, které s ním sdílím (nevědomě) nikoli slova.

Co určuje to co máme a dokážeme dávat? Sebepřijetí respektive sebenepřijetí z nějž pramení emoce. Pokud pochopíme tyto základní principy, jsme schopni s nimi pracovat.

Pokud si uvědomím jaké emoce teď prožívám a tím pádem podvědomě sdílím s okolím, mám jedinečnou možnost pochopit co se vlastně děje a proč a začít to měnit.

Např. Muž při oslovení ženy prožívá sebenenávist, protože má pocit že pro ni není dost dobrý, takže ho zákonitě musí odmítnout.

  • Vyzařuje to, co má – tedy nenávist a pocity odmítnutí. Jak atraktivní takový muž asi bude? Která žena by chtěla chodit s někým, kdo ji vlastně předem nenávidí za to že ho opustí, protože to zákonitě jednou stejně udělá, protože on není dost dobrý? Zde opět narážíme na zákon přitažlivosti a zrcadlení, takže se rozepisovat nebudu.

Co s tím? Základ je vidět že mám problém, uvědomit si to, rozhodnout se, že se již nechci cítit jako oběť, ale chci s tím něco začít dělat a pak je možné zvolit např. některou z přijímacích technik.

Pokud onen muž přijme strach že není pro onu ženu dost dobrý, neočekává odmítnutí, ale přijetí. Takový muž sdílí emoce jako láska, pochopení přijetí… žena, která na to není připravená (sama si připadá nemilovatelná, nepřijatelná a nepochopitelná) dostane velice silné zrcadlo a buď se také bude muset přijmout, nebo uteče. Muž který sdílí takovéto emoce tedy zákonitě bude mít partnerku, která si v dané situaci buď už připadá přijatelná, nebo se v ní alespoň podvědomě vedle něho je schopná přijmout.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂