Moudrost duše


Duše dětí je vždy moudřejší než duše jejich rodičů… nezdá se vám to? Nemluvím o moudrosti dětí, ale jejich duší… ruku na srdce – kdo z vás slyší vlastní duši? A kdo je poslouchá?

Duše dětí je zákonitě moudřejší, aby se od ní rodičovská duše mohla učit… funguje to tedy naopak než ve škole 🙂 Když se bavím se svými rodiči, připadám si, jako bych byla jejich rodič a oni malé děti, které se ze své maminky stále snaží dostat informace jak přišly na svět… Dělám co můžu, ale odpověď typu přinesl vás čáp jim dávat nechci a popisu reálného děje se jen uchichtávají a mají nemístné poznámky…

Pamatuju si, že před tak 20ti lety jsem právě toto téma nechápala a proto mi připadalo jako směšné a divné. Jak rodič na takovou reakci zareaguje? Dítě pokárá? Potrestá ho? Za to, že nerozumí, protože ještě nedorostlo do věku, kdy mělo možnost alespoň část děje prožít a proto ho ani pochopit nemůže? Jediné co moudrý rodič udělá je že dítě láskyplně obejme – přijímá ho takové jaké je. Není hloupé – jen nezkušené a protlouká se životem jak nejlépe umí.

A právě takoví jsou všichni lidé…Jsme jedna obrovská rodina – jen děti, které si hrají na dospělé a moudré… Jak se na takové duše můžeme zlobit, odmítat je, kárat je, nebo je dokonce nenávidět? Moudrá duše je přijímá s otevřenou láskyplnou náručí a “zlobení” promine, jen vše dovysvětlí na takové úrovni, jakou jsou děti zatím schopné pochopit.

Naslouchejme své duši – je moudrá, ale naše EGO nám nedovoluje ji slyšet, ale bez moudrého vedení je snadné nasekat spoustu chyb…

  • Nesuďmeporovnával by se vysokoškolák s prvňákem? Děti to dělají, moudré duše ne…
  • Odpouštějme– každý se chová tak, jak nejlépe umí… roční dítě, které se sotva naučilo chodit a rozbilo vázu, které se chytlo ve snaze nespadnout taky neseřežete do krve a mávnete nad situací rukou…
  • Otevřeme se – každý je jako dítě a dítě potřebuje jen lásku… pokud ji nemá, vzteká se. Proč se tedy zavírat, když jsme všichni jako děti?
  • Nebojme se prožívat – pokud dítěti budete zakazovat lézt po prolézačkách a ostatní děti to dělat budou, když vám jednou dítě uteče, kam myslíte že půjde? A jak myslíte že bez zkušeností dopadne? Asi do tvrdého… A co když by nelezlo na prolézačku, ale třeba na lezeckou stěnu a spadlo ze 30ti metrů? Tak to dopadá, když nám chybí zkušenosti získané prožíváním a moudré vedení naší duše… Nebojte se prožívat, pád z metru nám dá zkušenosti abychom dokázali vylézt až tam, kam nás vede naše srdce … Nebojte se ho poslouchat. Skrze něj k ním hovoří naše duše.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *