Manipulace a kritika – proč to všichni děláme a co to způsobuje?


Potřeba manipulace vychází z chování/rozhodnutí někoho jiného, se kterým nesouhlasíme – považujeme ho za špatné. Co je špatné a co dobré však soudí pouze naše EGO na základě zkušeností, proto se názory na to co je dobré a špatné diametrálně liší. Ve chvíli, kdy někdo takové rozhodnutí udělá, postaví nás tím do role ve které se aktuálně nechceme nacházet a tím pádem se v ní nepřijímáme. Druhou možností je, že nám přímo ukáže zrcadlo stavu, který je pro nás nepřijatelný. Takový stav je pro nás nepřijatelný z důvodu, že sami sebe bychom ve stejné situaci nepřijímali.

Ať je to tak nebo tak, v každém případě se v danou chvíli necítíme dobře – opět role viníka nebo oběti – a z takové situace se samozřejmě chceme co nejrychleji dostat. Nejsnadnější a nejrychlejší způsob jak toho dosáhnout je kritika, protože pokud dané rozhodnutí bylo uděláno z popudu strachu, velice snadno se zrcadla zbavíme tím, že kritizovaného vystavíme strachu z nepřijetí právě pomocí kritiky. I on se tedy začne cítit nepříjemně a stávající roli rychle opustí.

Tím, že někoho cíleně vystavíme strachu a tak ho donutíme změnit stanovisko s ním manipulujeme. Toto je typická role rodičů, kdy se nepřijímáme v situaci kdy máme pocit, že dítě udělalo/udělá špatné rozhodnutí a my ho před ním chceme uchránit. Pokud se nám to nepovede, cítíme se jako špatní rodiče a to je krajně nepříjemné. Do toho všeho ještě vstupuje strach z kritiky – tedy nepřijetí okolím, že jsme dítě před tím rozhodnutím neuchránili – a tím větší máme motivaci manipulovat dítětem.

Manipulace se může občas zdát jako dobrá – například uchráním dítě aby se nevybouralo na kole tím si ublížilo, jenže realita je jiná. Místo toho, aby si dítě svobodně mohlo budovat osobnost jí uměle formujeme právě manipulací – tedy vystavování strachů. Manipulace je ale proces, který funguje jen krátkodobě (dokud má manipulovaný z hrozby strach), ale čím déle někým manipulujeme, tím více strachu se v něm tvoří a tím agresivnější bude jeho chování, až si onu manipulaci uvědomí. Agresivita vzniká a projevuje se celou dobu, ale pokud není projevena navenek, dítě jí obrací dovnitř – tak vzniká třeba akné.

Náš systém nás neustále vystavuje strachu – z nemocí, z chudoby, ze stárnutí atd… a tím nás manipuluje ke používání očkování, léků, kupování pojištění, spoření na horší časy atd… a my na základě těchto strachů nakládáme i s dítětem. Proto jsou děti čím dál tím častěji buď tupé loutky, nebo agresivní psychopati téměř bez emocí – každá duše na takové množství strachu reaguje jinak – a když číše přeteče, agresivita se projeví vůči okolí (nejvíce proti manipulátorovi – rodiči) nebo se stále obrací dovnitř a může se vyhrotit až k ublížení si na zdraví.

Živost ve strachu má však ještě další aspekt a to jsou právě nemoci (psychosomatika), rychlejší stárnutí, chudoba… protože lidé globálně tvoří to, co sami vyzařují. Tím se kruh uzavírá a vystoupit z něj lze pouze tak, že se začneme přijímat a začneme se rozhodovat na základě srdce – lásky a ne na základě rozumu – strachu.

http://www.prokondici.cz/telo-si-vsechno-pamatuje-kde-jsou-ukryty-stopy-toho-co-jsme-prozili/

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *