Jak souvisí stres a psychosomatika


Stres je něco, co už i věda uznala. I přes to mají státní orgány problémy s uznáním fungování psychosomatiky a jejího využívání. Je velice zajímavé, že důkaz – propojení psychiky a zdraví máme všichni úplně před očima.

Stejně tak již bylo prokázáno, že vodu (naše těla jsou 70% vody) jde programovat pomocí myšlenek. Dokonce naše buňky obsahují na buněčné membráně receptory, které přijímají jak informace ve formě emocí, tak informace ve formě energie (např myšlenek). Více najdete např v knize “Molekuly emocí”.

Už jsem psala jak stres mění fungování našeho těla. Stres jako takový je však výsledkem velkého množství různých emocí a vzorců chování, které se neustále opakují a způsobují, že vyhodnocujeme určité situace jako nebezpečné.

Pokud jsem tedy ve stresu, moje tělo ovlivňuje klasická kaskáda hormonálních reakcí, ale také konkrétní emoce, které způsobily vyhodnocení situace jako nebezpečné a emoce spojené s následným prožíváním dané situace.

Stres je velice úzce spojený se strachem a emocemi, které na něj navazují. Ony emoce pak následně informují buňky v odpovídajících orgánech a tím dochází k přizpůsobení organismu dané situaci.

Co nám tedy často působí stres?

    1. Strach z odmítnutí – projevuje se jako strach z kritiky a hodnocení. Např. zkoušky, strach řešit pracovní situaci s nadřízenými, strach oslovovat cizí lidi,…
      1. Na strach z odmítnutí se váží pocity související s nízkou sebehodnotou – tedy sebelítost, sebenenávist, smutek, zoufalství, úzkosti
      2. Souvisí s odmítáním sama sebe v situacích, ve kterých se bojíme že budeme odmítnuti. Na psychosomatické úrovni se projevuje podle toho, v čem se odmítáme. Pokud se odmítáme jako celek, tak např. ohýbáme záda před světem (kulatá záda, hrb), pokud se odmítáme jako žena, projeví se potíže v oblasti urogenitálního ústrojí…
    2. Strach selhat nebo udělat chybu – pocit, že toho je na mě moc, ale nesmím selhat. Např. strach že nestíhám odevzávat projekty, nebudu včas na schůzce, pokud nebudu perfektně plnit pracovní povinnosti tak přijdu o práci…
      1. Souvisí se strachem ztratit kontrolu – pokud kontrolu ztrácím, propadám zoufalství, pocitům beznaděje a depresi
      2. Projevuje se na bedrech, v žaludku, v břiše, ztuhlými rameny… pokud na sebe hodně tlačíme, tak na potížích s močovým měchýřem.
    3. Strach ztratit lásku – vychází z konceptu podmíněné lásky, který je v naší společnosti naprosto běžný. Tzn. máme pocit, že si lásku musíme zasloužit. Např. komplex sluhy, opětovné ujišťování se že jsem milovaná, strach z partnerových emocí, pocit že pokud je partner nespokojen je to moje chyba, potřeba být hodná holčička…
      1. Pokud žijeme ve strachu že přijdeme o lásku, nejsme ji schopni přijímat. Výsledkem jsou potíže se srdcem, ztuhlá záda v oblasti srdce, studené končetiny (rozdávám druhým ale ne sobě)…
    4. Strach projevit se – strach že to jaká jsem doopravdy je nepřijatelné. Musím žít pod maskami, abych byla přijatelná pro okolí. Např. neschopnost vnímat se, říct co se mi líbí, projevit emoce, zařadit se…
      1. Souvisí s pocitem, že nemám hodnotu – hodnotná jsem jen taková, jakou mě chtějí mít rodiče, společnost…
      2. Projevuje se potížemi s krkem, vyjadřováním se (koktání, rychlá mluva, mumlání, neschopnost tančit…), připitomělostí, nerozhodností, naivností člověk je mimo “mísu”, má hodně myšlenek,chybí fantazie nebo naopak má vlastní světy, častá odpověď je “nevím”, člověk bez názoru, snadno manipulovatelný, skřípání zuby(vztek), okusování si nehtů (vztek), tíhy na hrudi (smutek), návaly paniky, deprese, “bezdůvodný” náhlý pláč,…
    5. Strach udělat hranice – pocit že jsem slabá a neumím se za sebe postavit . Např. neschopnost říct ne, nechám sebou manipulovat (i když to vidím), nevážím si sama sebe, svaluji na sebe vinu, nechám se obviňovat (i neprávem), neumím se naštvat,…
      1. Souvisí s pocitem, že nemám hodnotu – pokud se někomu postavím, bude mi ublíženo. Stejně si nazasloužím nic jiného…
      2. Projevuje se kožními potížemi, tíhou na hrudi, přehnanou agresivitou (preventivní agresivita ve snaze každého vystrašit, aby se k hranicím nezkusil raději ani přiblížit), apatií, nezájmem, neschopností říct ne,…

 

 

  1. Strach nic nedělat – strach se uvolnit, vypnout hlavu, radovat se a prožívat štěstí. Jakmile bychom to udělali, začali bysme vnímat zadržované emoce. Naše myšlenky nás odvádějí a snaží se ujistit se, že je vše pod kontrolou. Jedná se tedy o strach věřit, nechat plynout… Např. lehnu si na na gauč a nic nedělám… za chvíli sáhnu po telefonu a zapnu FB ; jdu tančit, ale po celou dobu mi v hlavě běhají myšlenky jak to zítra zvládnu; vybírám s partnerem dovolenou a nejvíc mě zajímá kolik to bude stát, ne jestli si to užiju…
    1. Vychází z konceptu že život je boj, pořád je třeba něco řešit, mít všechno pod kontrolou a uvolnit se znamená dát důvěru.
    2. Neustále se v hlavě honí myšlenky, neschopnost se uvolnit, neschopnost prožívat emoce (upřímnou radost),  perfekcionalismus, sebekritičnost,…

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂