Fígle výrobců krmiv – Rizika levnějších surovin


Kvalita surovin je srovnatelně důležitá jako složení krmiva. Nevěříte? Také jsem dlouho nevěřila, ale čím více se člověk o toto téma zajímá, tím více si uvědomuje jak se věci mají.

Dříve jsem si myslela, že se o naše bezpečí a stejně tak o bezpečí zvířat se stará stát, ale ono je to velice diskutabilní. EU i stát zajisti normy, které omezují používání zaplísněných obilovin, má ochranné lhůty během kterých se nesmí porážet dříve léčená zvířata a zakazuje nebezpečná léčiva atd.

Jaké ty normy ale jsou? Podle čeho se určují? A jak je tedy možné, že je kvalita surovin v krmivech diametrálně odlišná? jsou málo kvalitní suroviny nebezpečné?

Podle FAO je kontaminováno mykotoxiny zhruba 25% obilovin a to nepočítám mykotoxiny, které zatím neumíme identifikovat. Zaplísnění způsobuje zhoršení nutriční hodnoty obilnin, zhoršuje chutnost a hlavně obsahuje mykotoxiny. I lidé pravidelně jedí potraviny z plesnivého obilí… co je tedy asi v krmivech pro naše věrné kamarády?

Většina mykotoxinů není ovlivněná zpracováním krmiva a mykotoxiny mají obecně vliv na plodnost, vyvolávají patologické změny na játrech, ledvinách, CNS a krvetvorby, způsobují alergie, oslabují imunitu, mají karcinogenní účinky

Ta potíž je v tom, že jejich působení je často překryto vzniklými nemocemi. Veterinář pak léčí jen následky a téměř nikoho nenapadne vinit právě mykotoxiny. Ano, stát má normy, ale pro každou obilninu jsou tyto normy jiné. Nejvíce benevolentní jsou pro kukuřici a pšenici – tedy tyto 2 obilniny jsou nejméně bezpečné (Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006)

  • U masa se největším rizikem hlavně kvalita. Jak je to s moučkami jsem psala dříve.

Nejprve se podíváme na kvalitu – pokud je v krmivu uvedeno kuře 50%, tak si každý představí kuřecí stehýnka a prsíčka… ale jaká je realita? Kuře jako takové obsahuje maso, šlachy, klouby, orgány, kosti… ale co z toho tedy v krmivu je? Pokud by se jednalo opravdu o svalovinu, výrobce uvede kuřecí maso. Klouby a šlachy také obsahují hodně bílkoviny, ale jedná se o velice špatně stravitelný kolagen. Nemáte tedy šanci poznat kolik je v takovém krmivu masa a kolik šlach…Nejjednodušší je se takovému krmivu vyhnout. Pokud se má výrobce čím chlubit, vždy to udělá.

Pokud výrobce uvádí např. kuřecí maso, musí se podle legislativy jednat o kosterní svalovinu, tedy opravdu o dobrou kvalitu vhodnou i k lidské spotřebě.

O dalších ošemetných deklaracích jsem už psala dříve.

Pro shrnutí – pokud máme na první pohled stejné granule:

  • kuře 50% – v sušině 15% s bůh ví jaký obsah svaloviny – hodnotných bílkovin
  • kuřecí maso 50% – v sušině 15%, kvalitní zdroj bílkovin
  • kuřecí maso (dehydratované 50%) – v sušině 15%, kvalitní zdroj bílkovin
  • sušené kuře 50% – opravdu 50% sušiny, ale kdo ví jak kvalitních bílkovin
  • sušené kuřecí maso 50% – opravdu 50% sušiny masové svaloviny, TOP kvalita
  • kuřecí moučka 50%  – opravdu 50% sušiny, ale kdo ví jak kvalitních bílkovin
  • kuřecí masová moučka 50% – opravdu 50% sušiny masové svaloviny, rizika špatné konzervace. Někteří výrobci upřesňují, že se jedná o nametou svalovinu, typ úpravy atd. (Leonardo). Pak se může jednat o kvalitu srovnatelnou se sušeným masem.

Jedná se o naprosto, ale NAPROSTO odlišná krmiva.

  1. Dalším rizikem je původ surovin – podle legislativy má totiž maso původ ze země, kde se zvíře porazilo. Dohledat kde se zvíře narodilo a vykrmilo  – což je z hlediska kvality a bezpečnosti masa zásadní se v krmivu nedočtete.

Proč na tom záleží? EU omezuje používání kontroverzních léčiv, které zůstávají v tkáních i dlouho po léčbě zvířete. EU hlídá kvalitu krmiva – např obsah mykotoxinů, které zůstávají v mase. Ale pokud z mimoevropské země přivezete zvíře a porazíte ho např. v Polsku kde je levná pracovní síla, můžete na pytel granulí klidně napsat původ surovin EU a podle legislativy budete mít pravdu.

Pozor na krmiva, která nemají jasně uvedený původ surovin. Nevíte co kupujete a pro vašeho mazlíčka to může být nebezpečné.

  • Bílkovina rozhodně neznamená maso.

Pozor na deklarace typu „lososová bílkovina 10%” – pokud výrobce neuvádí podíl aminokyseliny glycin (kolagen tvoří z 1/3, bude se jednat právě o téměř bezcenný a velice levný kolagen).

Takováto bílkovina je tedy nejen špatně stravitelná a téměř nevyužitelná, ale ještě zatěžuje organismus. Samotným bílkovinám – pokud chybí výše zmíněná informace – se vyhněte.

  • Kukuřice, kukuřičná mouka, kukuřičný šrot, mletá kukuřice – i zde mohou výrobci parádně “čarovat.”

V této části našeho příběhu o fíglech výrobců krmiv to vezmu jen velice zběžně. Přílohám v krmivech se budeme věnovat příště – a pořádně.

  • Kukuřice, Pšenice, Rýže – znamená celá zrna, tedy klasický podíl jednotlivých složek zrna
  • Mouky ze zrnin a hlavně luštěnin mají obecně vyšší podíl bílkoviny, jsou tedy výhodnější do méně kvalitních granulí, kde je menší zastoupení masa a bílkoviny tedy musí být rostlinného původu. Mouky jsou obecně nejméně kvalitní, protože se často jedná o mlýnské smetky a v mouce se hravě ztratí málo kvalitní surovina.
  • Kukuřičný šrot, mletá rýže – nahrubo nebo na jemno mleté zrno, také méně kvalitní, protože i zde se snadno schová málo kvalitní surovina.

Proč výrobci používají a kombinují různé formy příloh? Aby se jim podařilo dostat masové složky do popředí etikety. Legislativa totiž vyžaduje, aby byly složky v krmivech řazeny sestupně tedy od nejvíce zastoupené. Pak granule vypadají podstatně lepší, než doopravdy jsou.