Baví Vás hledat řešení? A co takhle ho konečně nalézt!


Duchovní rozvoj, respektive ezoterika se v dnešní době stala módou a životním stylem. Začala tak produkovat lidi, které baví řešit nějaké problémy – i svoje, ale hlavně  cizí. Při řešení problémů jiných lidí se cítíme dobře že pomáháme a hlavně nás to nebolí.

Dokud řešíme problémy, nemáme čas vnímat své emoceřešíme hlavou, tedy pro emoce není místo. Je při tom věděcky prokázáno, že v běžné české populaci je 80% veškeré komunikace založené na stížnostech. Začít tedy problémy řešit je parádní pokrok od stěžování si.

Co bychom ale dělali, kdybychom najednou neměli problémy, které bychom mohli řešit? Čemu bychom se věnovali? Najednou bychom měli spoustu času, se kterým by se muselo nějak naložit… ale jak, když nás to nikdo nenaučil?

Celá naše populace je naučená, že jakmile se jde do školy, pomalu končí dětství a s ním hry a zábava. Nastupují povinnosti, práce a tvrdá realita života – tedy problémy. Dítě se pomalu zasvěcuje do fungování světa a s ním se učí řešit problémy a plnit povinnosti. Dětská radost ze všeho, bezprostřednost, hravost a podobně  se tak dlouho dusí, až často úplně uschnou.

Průběžné potlačování našich tužeb a radostí plodí bolest. Pokud bychom problémy doopravdy vyřešili, nejprve bychom narazili na zeď tvořenou potlačováním sebe sama a teprve za ní se nachází krásná zahrada naší dětské duše.

Bojíme se problémy opravdu vyřešit, protože bychom si museli uvědomit a hlavně prožít, v jakých troskách jsme zanechali vlastní srdce.

Stěžování si, ani nekonečné řešení věcí nás do našeho srdce nepřivede. Stěžování si nás staví do role oběti a ta v dnešní době přináší nezdravé množství pozornosti. Pokud naše duše trpí nedostatkem pozornosti, je jasné, že se nám nechce problémy ani řešit. Přišli bychom o drahocenný zdroj pozornosti. Pokud problémy stále řešíme, získáváme pozornost a obdiv okolí za to, jak jsme silní, jak bojujeme.

Je moderní bojovat – tedy stále něco řešit. Kdo nebojuje je automaticky slaboch – tedy odmítnutíhodný. Přitom boj přináší stres, mír, důvěra a klid přináší radost.

V žádné pohádce se ale nedočteme, že žít v klidu a míru přináší pozornost. Naopak potom příběh končí. Popelka už nikoho nezajímá, protože přece žila šťastně až do smrti a hotovo. Pokud máme málo pozornosti, věci skryté pod ní – tedy právě klid, radost, štěstí atd. nás doopravdy nezajímají.

Nejrychlejší cesta ke štěstí a radosti je ta nejpřímnější – je třeba si jen uvědomit, že jsem ochotná přelézt onu zeď utrpení a pomalu začít opět pečovat o všechno, co jsem za onou zdí nechala umírat.

LÍBÍ SE VÁM, KDYŽ JSOU VE ČLÁNCÍCH KLIKATELNÉ ODKAZY?  MĚ MOC, ALE BOHUŽEL NENÍ V MÝCH SILÁCH ODKAZY AKTUALIZOVAT PODLE ČLÁNKŮ NOVÝCH. BUDU MOC RÁDA, KDYŽ MI POMŮŽETE A DO KOMENTÁŘŮ NAPÍŠETE KDE JE TŘEBA ODKAZY PŘIDAT 🙂